1. kapitola - Zachránce

29. února 2012 v 20:14 | Aranel van de´Corvin |  Aleanor Corvin
Tak tady je první kapča mé oblíbené povídky :DD

Je krásná dubnová noc. Na obloze ani mráček. Na duben je docela teplo….Právě si to štráduju cestou k parku. V parku je lavička, na kterou si sednu. Je odtud krásný výhled na celý pa-
" Áaaaaa po-po-moc te mi pro-sííííím." Slyším, jak nějaká ženská volá o pomoc. To je, ale řev, jako kdyby ji někdo bil….Rychle vyskočím z lavičky a běžím po hlasu….Zastavím se uprostřed parku na rozcestí a čekám jestli znovu zakřičí…..nic moc nevidím, protože je tma a všude okolo jsou stromy…
"Áaaaa." Slyším, jak znovu křičí. Tentokrát neváhám a zatočím doprava, odkud slyším hlas….Během půl minuty už vidím onu ženu, jak leží na chodníku a nad ní se někdo sklání…Teprve teď mi dojde, že nemám nic po ruce, čím bych tu osobu mohla zneškodnit. Podívám se na zem a tam naštěstí leží utrhnutá větev. Rychle ji čapnu a běžím pomoct tý ženský.
" Pro-pro-sím." Prosím žena na zemi.
" Vypadni ty parchante." Řvu na osobu, která ubližuje ženě. Otočí se na mě. Ztuhnu na místě. Byl to muž s jasně rudýma očima…..rychle se vzpamatuju a běžím zase k ženě. Ten muž tam stojí a asi přemýšlí, co má dělat. Radši nechci vědět na, co myslí…Teď pro změnu slyším pláč. Pochází odněkud z parku. Muž se otočí za pláčem a utíká pryč. Chtěla jsem za ním běžet, ale ta žena na chodníku krvácela….
" Jste v pořádku?" Rychle se k ní skloním a vytahuju mobil, abych zavolala pohotovost.
" Mo-moje dítě." Ditě? Rozhlídnu se okolo, ale žádný nevidím.
" Kde?"
" Ten u-upír. Zachraňte moje dítě prosím." Upír? Co to kecá? To je asi tím, že ztratila hodně krve….
" Zavolám pohotovost a pak se po vašem dítěti podívám." Už datluju číslo a volám……
" Dítě." Mumlala pořád dokola ta žena.
" Jak se jmenuje vaše dítě?" Půjdu se po něm podívat. Když budu volat jeho jménem, tak snad příjde.
" Ta-deáš." Dobře.
" Vydržíte tady chvilku beze mě?"
" Hlavně ať je v pořádku Tadeášek." Taky bych chtěla mít maminku, která by si o mě dělala starost….ale tohle je teď vedlejší….Kývnu na ni a ujistím ji, že za chvíli jsem zpátky….

Běžím hlouběji do parku, odkud jsem prve slyšela dítě plakat….Na štěstí dítě znovu zaplakalo a já věděla kudy dál….
Už ho vidím. Je to krásný, asi tak pětiletý klučina s blond vlasy a krásnými modrými oči.
" Tadeášku." Volám na něj a usmívám se. Klučina ke mně natáhne ruce a pochoduje pomale ke mně…u toho brečí.
" Všechno už je v pohodě. Půjdeme za maminkou." Tadeášek se s slzami v očích kývne.
" Koho pak to tu máme?" Ozve se za mnou a já jsem málem dostala infarkt.
" Di si po svejch." Odbiju dotyčného a chňapnu Tadeáška do náruče. Chci už odejít, ale když se otočím, tak tam někdo stojí a pozoruje mě….Má na sobě dlouhý černý plášť. Popravdě řečeno mi nahání strach, ale dělám, jako že nic a odcházím.
" Kampak?" Teď už stojí přede mnou. Má snad dva metry! Zvednu hlavu, abych mu viděla do obličeje, ale nic nevidím přes kápě….
" Do toho vám nic není." Ten chlap se zasměje a natáhne ruku k Tadeáškovi.
" Dej ty ruce pryč a nech mě jít." Projdu okolo něj, ale chytne mě za rameno. Aaaaau. Ten má ale sílu. Nedivila bych se, kdyby mi rozmačkal kost….
" Snad se nebojíš?" Posmívá se mi.
" Takovýho idiota, jako jste vy, se fakt nebojím." Ten chlap mi už leze krkem.
" Tak ty se nebojíš, jo?" Pohrdavě se zasměje a sundá si kápy. Je to muž s rudými oči. Víc jsem nestihla zaregistrovat, protože jakmile jsem spatřila ty oči, tak jsem málem dostala infarkt…..Něco mi říká, že to kontaktní čočky nebudou…..Sklopím pohled na Tadeáška, který začal brečet…
" Neboj. Pšššt. Půjdeme za maminkou." Snažím se ho uklidnit.
" To si nemyslím." Upír( teď už o tom nepochybuju) se ke mně přiblíží a zase mě chytne za rameno. Bolí to, jak čert, ale teď nemám čas se zabývat bolestí. Plnou silou ho kopnu do nohy. Začne se smát.
" Ty si vážně myslíš, že-" Zarazí se v půlce věty, asi něco slyší, protože se dívá kolem sebe….Za pár vteřin to slyším taky. Sanitka. Něco si pro sebe zavrčí a uteče….Ani jsem nestihla zpozorovat kam zdrhá…místo toho jsem se rozběhla za tou ženskou….


" Moje dítě." Slyšela jsem, jak ta ženská křičí na doktora. Pořád to opakovala a u toho brečela.
" Klid, paní. My ho najdeme." Snaží se ji uklidnit doktor. Je tam ještě sanitář a dva ošetřovatelé… Přidám v běhu…..Jeden z ošetřovatelů si mě všimne.
" Támhle někdo běží." Ukáže na mě, ale to už jsem skoro i nich. Ošetřovatel se ke mně rozběhne, ale já si ho nevšímám a běžím za tou ženskou…..
" Tady máte Tadeáška." Podávám jí klučinu.
" Ta-ta-tadeášku." Chňapne ho do ruky.
" Děkuju. Za všechno." Podívá se na mě ženská.
" Není zač." Uhnu, aby měl doktor prostor. Naložili ji na vozítka a šoupli do sanitky. Ještě na mě mával Tadeášek. Taky jsem mu zamávala….
" Pojedete s námi." Řekne jeden z ošetřovatelů.
" Ne já nemůžu. Musím se vrátit. Je už pozdě." Snažím se z toho vymluvit…..teď bych potřebovala být chvilku sama….
" Musíme zavolat policii a nahlásit přepadení. Ty jsi jediný svědek." Asi nemám na vybranou…

" Můžete nám prosím říct, co se přesně stalo." Už sedím na policii a nějaká policistka mě vyslýchá…
" Šla jsem se projít do parku a uslyšela jsem křik, tak jsem se rozběhla za zvukem a tam našla tu paní, jak leží na chodníku a nad ní se sklání nějaký muž. Ale když jsem zakřičela, tak utekl. Zavolala jsem tý paní sanitku a šla hledat její dítě, které uteklo. Našla jsem ho o kus dál v lese, jak tam stojí a pláče. Potom jsem s ním utíkala zpátky a když jsem tam doběhla, tak tam byla už sanitka." Vysvětlila jsem jí stručně. Tu část s upírem radši vynechám, nebo mě zavřou do blázince…..


Stojím i s policistou před děcákem. Poliš zvoní na zvonek a čekáme až jedna z hyen otevře dveře…To bude zase výprask….
"Dobrý večer." Pozdraví poliš, když se otevřou dveře. Ve dveřích stojí Libuše. Sakra. Sem tajně doufala, že příjde otevřít Liběna…
" Dobrý." Odpoví Libuš a podívá se na mě. Naznačí polišovi ať jde dál. Já zavřu dveře a následuju je do kanclu. Tam mi Libuš uštědří pár pohlavků a posadí mě do křesla.
" Tak, co udělala?" Zeptá se policisty, která se na mě soucitně dívá…no jo no, život je krutej.( Když dostanu přes držku oprávněně, tak ani nepípnu, ale když nic neudělám a pak jsem bita, to mi vadí… Poslední dobou je to často. Jak ke mně na pokoj přišly ty dvě bárbínky, tak na mě všechno svádí a ta hyena jim to žere….ale odplata bude sladká)
" Budeš makat, jak černá děvenko." Vyhrožuje ta hyena a poliš jí rychle skočí do řeči:
"Ale ona nic neudělala! Právě naopak." Teď valí oči Libuš. To byl výraz! Ten stál za všechny prachy.
"Eee?" na víc se nezmůže. Je pořád v šoku. Poliš tedy pokračuje dál:
" Zachránila v parku jednu ženu s dítětem. Ten muž ji chtěl zabít." Libuš otevřela hubu dokořán. Teď jsem se usmívala. Měla jsem radost. Policista na mě mrkl. Chvíli bylo ticho. Nikdo nevěděl, co říct. Slova se ujal zase poliš:
" Ještě jednou ti všichni děkujeme." Vstal. Já a Libuš jsme se zvedli taky. Oběma nám potřásl rukou.
" Počkej tady." Sykne na mě Libuš a doprovází policistu ven. Ten se na mě zkoumavě podívá.
" Nashledanou." Rozloučím se a zapadnu zpátky do křesla…

" Jak si to představuješ?!" Začne vřískat hyena, jen co zavře dveře od kanclu.
" Co?" Zeptám se nechápavě.
" Takhle utíkat! Ještě jednou a povalíš do pasťáku!" Vrrr. Asi ji zabiju.
" Ale kdybych neutekla, tak by teď ta žena ani to dítě nežili." Odvětím s klidem. Za to Libuš zuří.
" Na TO se nevymlouvej!" teď už zuřím i já. Dělá, jako kdybych je chtěla zabít já.
" Máš zaracha až do odvolání." CO?! Zas tolik jsem neudělala. A byla jsem pryč necelý dvě hoďky!
" Ale-"
" Žádný ALE! Jdi nahoru! A už o tobě nechci pro dnešek ani slyšet!" Kráva. Proč mám takovej blbej pocit, že si na mě zasedla…..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terezka terezka | 1. března 2012 v 17:08 | Reagovat

luxus další !!!!!!! :-D  :-D  :-D  O_O  O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama